Nejsem první ani poslední žena, jejíž partner tráví velkou část měsíce pracovně na cestách. První rok (čerstvě zamilovaní) nám utekl jako voda, druhý rok odloučení jsme zvládli s odřenýma ušima, třetí nás málem dohnal k rozchodu. Abychom jeden druhému tolik nechyběli, doháněli jsme, co se dalo po Skypu a přes Messenger. Co však na dálku plnohodnotně ani Skypem dohnat nešlo, byl náš tou dobou již odeznívající sexuální vztah (i když jsme to mnohokrát zkoušeli). Frustrace byla tak častá a silná, že paradoxně po přítelově příjezdu domů nic nebylo. Nevím čím to, prostě než jsme si k sobě po intimní stránce stačili najít cestu, už se zase balil na služebku. Telefonáty a písmenkování pak čím dál častěji přecházely v hádky, obviňování a výtky, že je pořád pryč (i když jsem dobře věděla, že to dělá pro nás). Dodnes si vybavuji naprosto poslední rozhovor na toto téma….
No, měla bych spíš říct monolog… Přítel byl na druhé straně Skypu neobvykle tichý. V jednu chvíli jsem si dokonce myslela, že zamrzl obraz jak tam tak mlčky seděl a vstřebával vše, co jsem na něj stačila vychrlit. Pak se zvednul a se slovy „Musím na jednání.“, mi hovor típnul. Tak to byla poslední kapka, říkám si. V tom mi na telefonu pípne smska od něj: „Polštář“. Polštář? Tím tě zadusím, až se v pátek vrátíš domů. Polštář… Jindy se mu pusa nezastaví a teď se mnou bude komunikovat heslovitě? Beru do ruky koš s vypraným prádlem, který jsem před chvíli zahodila, když se z počítače ozvalo vyzvánění Skypu. Protřepnu trenky s vtipným obrázkem na misionáře sexujících čuníků, které jsem mu dala k svátku, když okem zavadím o polštář na přítelově straně postele. Ksakru, je pryč už 3 dny, jak to, že jsem si toho nevšimla dřív? Z pod polštáře kouká kus dárkové mašle!
Vytahuji úhledně zabalenou krabičku s lístkem, na kterém stojí: „Vyzkoušej mě!“. Jindy dárky rozbaluji opatrně s ohledem na úsilí, které ten druhý vynaložil při jeho balení, ale tentokrát je papír ve dvou sekundách na cucky. Koukám na krabičku s velkým nápisem Womanizer. Dychtivě otevírám krabičku, čímže si mě to chce obměkčit… Myš k počítači? To jako vážně? Pak si všimnu cenovky kterou ten můj moula, jako obvykle zapomněl strhnout: 120 euro! Za myš? Vyndavám návod. Německy :/ Nadatluji tedy Womanizer do Googlu ve svém telefonu a po letmém shlédnutí se zklamaně ušklíbnu: Vibrátor. Těch mám plný šuplík, cožpak neví, že se s vibrátorem udělat nedokážu? A že jsem jich už vyzkoušela! Pročítám však recenze na Heurece a nestačím se divit. Jedna chvála za druhou. Asi u dvacáté pochvalné recenze čtu: „Womanizeru jsem zprvu absolutně nedůvěřovala, ale už při prvním použití jsem byla v transu – udělala jsem se během 30 vteřin! Lepší orgasmus jsem jakživ neměla. Prostě jsem přiložila zobáček Womanizeru na klitoris a nechal vzduchový podtlak udělat své…“. Tak počkat. Podtlak? Takže to není vibrátor?
První použití
Ve chvíli ležím v posteli, kalhotky na zemi, trochu nedůvěřivě zapínám přístroj. Krapet hlučný, říkám si. Hlasité vrnění však ustane v momentě, kdy přiložím Womanizer silikonovou hubičkou na klitoris. V tu chvíli bych ale asi nevnímala ani salvy z děla…. Oči protáčím blaženě v sloup, v zátylku cítím nádherné návaly vedra a mravenčení, stupňující šimrání v podbříšku, ve spáncích mi pulsuje jako o život, v konečcích prstů mi mravenčí a šimrá tak silně, že si prsty ve volné ruce musím silně mnout v dlani, abych instinktivně šimrání zahnala… a pak to přijde! „BOŽE!!!“, vykřiknu tak hlasitě, až se sama sebe leknu. Ležím, oči vytřeštěné překvapením, Womanizer leží kousek od mé ruky, jak se mi vykutálel z dlaně stále zapnutý (nemám sílu ho vypnout), a já vnímám odeznívající pulzování v podbříšku. Ještě několik minut zírám vytřeštěně do stropu a snažím se vstřebat to, co tu právě proběhlo. Všechna ta frustrace je rázem pryč a všechny hádky se zdají být tak moc zbytečné… Věřte nebo ne – zírám takhle na strop ještě několik dalších minut, jak pomalu přicházím k sobě. Pomalu s pootevřenou pusou (od výkřiku mimochodem) otáčím hlavou ke stále zapnutému Womanizeru, v hlavě mi proběhne: „Proč ne? 😊“. Moc nadějí tomu nedávám, ale přikládám zobáček přístroje na stejné místo jako před deseti minutami. Nevěřím, že to půjde takhle brzo znovu… Možná omylem, ale zavadím o stříbrný výstupek se znaménkem plus. Womanizer začne vrnět jako o život a já cítím, jak podtlak nasává a uvolňuje klitoris několikanásobně intenzivněji než prve. A hned stejné symptomy! Orgasmus přichází zhruba stejně rychle, avšak mnohem, mnohem silnější. Málem přístroj hodím v úleku na zem – tohle by mělo být nelegální!!! Místo toho si dávám chvíli na oddych a jdu na to do třetice. Tentokrát zkouším tlačítkem namačkat nejsilnější intenzitu. Pulsování je tak silné, až je to krapet nepříjemné, trochu uberu a během minuty přijde další výbuch! Ležím tu, snažím se pobrat tuhle zcela novou úžasnou zkušenost. Zazvonit mi u dveří vynálezce tohodle udělátka, z fleku na něj přepíšu dům! Cena za Womanizer, která mi před chvílí vyrazila dech, mi nyní přijde jako pár drobných vzhledem k tomu, co jsem během poslední hodiny prožívala. Ano, čtete dobře dámy. Hodina absolutní slasti. Kdybych to sama nezažila, nevěřila bych.
Sbírám se z pelíšku a jdu zavřít okno, v tu chvíli zmerčím souseda, jak shovívavě odvrací zrak od našeho okna a přitrouble se uculuje. Ani jsem nepostřehla, že už vypnul sekačku na trávu, určitě mě slyšel! Zrudnu a jedním švihem zatahuji závěs… ostatně, stejně se už stmívá. Ale co s načatým večerem?…..